V listopadovém čísle časopisu Dolce Vita jsme otevřeli brány našeho sídla, naší výrobní haly a také jsme trochu vzpomínali.

Backstage

Text: Ondřej Elsner

Jako čtenáři Dolce Vity si jistě nenecháte ujít žádné znovuotevření muzea, galerie, divadla či významné státní historické budovy po kompletní rekonstrukci. Až se půjdete podívat do „nového“ Národního či Uměleckoprůmyslového musea, začněte svou prohlídku pěkně od podlahy. Vězte, že právě stojíte na dokonalé práci bohutínské firmy TOR-IN. My jsme si o disciplíně revitalizace historických dřevěných podlah povídali s jejím zakladatelem Tomášem Ricem přímo ve středočeské výrobní hale.

Tomáš Ric založil vlastní podlahářskou firmu hned po škole v roce 1993. Kromě výroby podlahových krytin pro domácnosti však hned od začátku mířil i do jiného sektoru. Počátkem 90. let totiž našel na trhu zajímavou skulinu, jež se otevřela s porevoluční vlnou revitalizace historických budov. V té době totiž existovalo minimum společností, které by ovládaly tradiční technologie a které by věděly, jak zacházet s architektonickými skvosty tak, aby zůstala zachována jejich hodnota. Na řadu tedy přišlo další období studia. Pomohli zasloužilí truhláři a podlaháři, odborná literatura, internet i Výzkumný a vývojový ústav dřevařský. První významnou zakázkou bylo České muzeum hudby v Karmelitské ulici na Malé Straně, následovaly technologicky náročné podlahy pro Justiční palác Na Míčánkách s vysokými požadavky na akustiku a odhlučnění oficiálních prostor nebo zásadní realizace proměny bývalého kláštera svatého Tomáše v luxusní pražský hotel Augustine. Pod vedením londýnské hotelové společnosti Sir Rocco Forte tu díky rozmanitosti a členitosti celého komplexu vzniklo několik druhů podlahových krytin, na kterých plně vyniklo nabyté řemeslné know-how. Dnes společnost TOR-IN kontinuálně spolupracuje s řadou developerů, architektů a firem, jež obnovují památky v soukromém i státním sektoru. Z působivého seznamu více než stovky takových realizací.

Realizace Národního Muzea

Jmenujme pražskou vilu Gröbovka, Jezuitskou kolej v Kutné Hoře (pod dohledem UNESCO), Divadlo Plzeň, pražský Goethe Institut, Německé velvyslanectví v Praze, Werichovu vilu, Národní muzeum či Uměleckoprůmyslové museum.




Tomáš Ric, zkladatel TOR-IN spol. s r.o.

Dnešní produkce firmy Tomáše Rice ve Vysoké Peci v Bohutíně u Příbrami poskytuje kompletní komerční servis v podobě pokládky dřevěných podlah, vinylu, lamina, designového betonu, průmyslových podlah z polyuretanu a epoxidu ad. V rámci společnosti vznikla „in house“ značka Extori nabízející podlahy a doplňky v liniích Classic, Massif, Parquet nebo XXL. Souběžně se ve středočeské výrobě pracuje na čtyřiceti až padesáti zakázkách a podílí se na nich několik desítek stálých zaměstnanců a externích spolupracovníků. Ve výrobní hale probíhají veškeré procesy za použití nejmodernější technologie na zpracování dřeva a povrchovou úpravu v kombinaci s ruční prací. „Důležitá je úzká spolupráce s klientem, architektem či obecně zadavatelem. Nabídneme mu možné formy třídění, typy tmelu, barevné provedení a na základě nich vzniká finální design. Každý kousek dřeva pak projde naší výrobou, každá lamela je kontrolovaná a ručně dokončovaná. Každý náš produkt je originál na míru, jedinečný a svým způsobem nedokonalý. Jeho přidaná hodnota spočívá v technologickém provedení, jež zaručí dlouhou životnost podlahy, jednoduchou údržbu a minimální servis,“ popisuje Ric.
„Těší mě, že v našem oboru vidíme velký návrat k přírodě, přirozenému provedení a jednoduchosti. Z privátních interiérů pomalu odchází ještě nedávno tolik populární plovoucí a zámkové podlahy, do povrchů na umělé bázi se přidávají přírodní materiály, zákazníkům se líbí minimalistické formáty (dlouhá prkna, velké desky) a požadují poctivé zpracování. V segmentu dřevěných podlah se objevuje čím dál víc investorů, kteří ocení přirozenost, použití tradičních řemeslných technik i původ dřeva. Byť je dřevo globální surovina a dá se sehnat z často levnějších zahraničních zdrojů, přijde nám správné využívat dřevo natěžené na pilách na Moravě a na Slovensku. Jsme zastánci toho názoru, že bychom měli podporovat lokální zdroje, pokud je to možné. Většina parametrů dřeva je všude po světě stejná, i přesto je ale ‚naše‘ dřevo lépe zbarvené a má lepší sukatost.“ I když se z historických podlah většinou podaří zachránit pouze 50 až 60 %, citlivé doplnění a montáž probíhá stejnými postupy jako kdysi. Řemeslo žije!